Čtenáři, kteří pamatují, jak jsem se onehdá v říjnu 2008 rozohnil nad Clear Sky, teď možná nemohou dosti dobře pochopit, co mě vedlo k podtitulku v této recenzi. Jak to říci jednou větou – Call of Pripyat kombinuje to nejlepší z Shadow of Chernobyl a Clear Sky, a nám tak pod nos servíruje parádní dávku hratelnosti.
Nenápadná indie akční hra Caster zaútočila na smysly hráčů jako blesk z čistého nebe. Přestože se na první pohled může zdát ničím nezajímavou, byla by škoda ji jednoduše minout, oproti jiným hrám totiž nabízí nepříliš viděný prvek – aktivní terraformaci herního prostředí. Tušíte správně, že tak Caster přináší naprosto netušené možnosti.
Všichni našinci, kteří toužili (nebo snad ještě touží) zahrát si titul Katamari, jsou dodnes jistě nesmírně zklamáni, neboť tato navýsost úžasná hra není k dostání jinde než v několika málo bazarech a Japonsku. Autoři z týmu Dejobaan Games se proto rozhodli zpřístupnit alespoň principy Kamatari západnímu trhu se svým počinem s názvem The Wonderful End of the World.
Otevřete-li encyklopedii na stránce teorie chaosu, dočtete se následujícího: „V matematice a fyzice se teorie chaosu zabývá chováním jistých nelineárních dynamických systémů, které (za jistých podmínek) vykazují jev známý jako chaos, nejvýznamněji charakterizovaný citlivostí na počáteční podmínky.“ Německá vývojářská skupina blurredVision pravděpodobně uznala, že takováto definice je příliš matoucí na to, aby z ní něco hráči měli a rozhodli se proto předvést teorii v logické hře Chaos Theory.
Myslíte si, že máte vysoké IQ? Cogs vás přesvědčí o opaku. Nejenže tato logická hra zasazená do prostředí steampunku prověří vaše schopnosti na maximum, zároveň ale zjistíte, že čím více hrajete a lámete si hlavu nad jednotlivými hádankami, tím více se zaplétáte do jejich osidel.
V probíhající jarní padesátiprocentní slevě společnosti Strategy First na Steamu jsem zakoupil za dvě a půl eura zdánlivě šedou a ničím nevynikající akční hru s názvem Alien Shooter: Vengeance. Matně jsem si vzpomínal, že jsem její první díl kdysi hrál a tuším, že jsem se snad i bavil. A podle názvu článku již pravděpodobně tušíte, jak u mě díl druhý dopadl.
Jakožto cholerik a zapálený achievement hunter jsem měl v posledních týdnech možnost vyzkoušet si řadu her, z nichž některé mě dokázaly během několika minut přivést k varu. Jaké to jsou a které jejich aspekty mě vytáčely nejvíc?
V zápalu honby za achievementy jsem na Steamu za necelé čtyři eura zakoupil zdánlivě pohodovou 2D střílečku Bullet Candy. Kdybych jen tušil! Bullet Candy nejenže nastavuje laťku obtížnosti do nesmírných výšek, zároveň je získání achievementů neskutečnou výzvou.
Ptáte se, co jsem dělal oněch posledních několik dnů, kdy jsem blog – a za to se stydím – neočekávaně uložil k ledu? Inu, plnil jsem achievementy. Co že to je a co je na nich tak světoborného?
Zčistajasna jsem na Steamu spatřil chystanou FPS s názvem Zeno Clash. Nutno podotknout, že se nejedná o ledajakou hru, Zeno Clash nabídne nikde jinde neviděná prostředí a zejména obrovský důraz na pěstní souboje. Co vše autoři slibují a co zatím můžeme vidět ve videích?
