V zápalu honby za achievementy jsem na Steamu za necelé čtyři eura zakoupil zdánlivě pohodovou 2D střílečku Bullet Candy. Kdybych jen tušil! Bullet Candy nejenže nastavuje laťku obtížnosti do nesmírných výšek, zároveň je získání achievementů neskutečnou výzvou.

Princip je velmi jednoduchý – zničte vše na obrazovce dřív, než to zničí vás. Celá hra je rozdělena do padesáti vln plných různě nebezpečných nepřátel. Je pravda, že začínáte proti několika pomalým a neschopným letadýlkům, během několika levelů se ale dopracujete k takovým šmejdům (v afektu je nedokážu nazvat jinak), že budete mít po chvíli dechberoucí akce končící vaší smrtí chuť nadělat z klávesnice lego.

Proč o tom ale hovořím. Dostat se až ke konečné obrazovce s nápisem „Game Complete“ (obrázek níže) není žádnou výzvou, k té se po pár desítkách minut/hodinách (v závislosti na zkušenostech) dostane každý jouda, tím, co nutí hráče jet dál a dál i přes fakt, že hru již padesátkrát dokončil, jsou achievementy. A co jsem zatím měl možnost porovnat, bez nadsázky mohu říci, že některé z nich se dají bez problému měřit s těmi z Trials 2 (viz předchozí článek). Prokousat se bez ztráty života do levelu 10 zvládnete i s prstem v nose, dokončit celou hru na nejtěžší obtížnost a dosáhnout přitom skóre přes 2000 miliard zatím na celém světě zvládlo nicméně jen osm lidí.

Smutné ovšem je, že odečtu-li ze hry achievementy, nezbývá moc důvodů, proč ji hrát. Jasně, obsahuje několik módů včetně remaku stařičkého titulu Asteroids, to se ale po dvaceti minutách omrzí. Bullet Candy je proto příkladem hry, které u života drží právě jen achievementy. Je sice fakt, že zde naleznete i listinu nejlepších výsledků, k čemu nám to však je, když ta je zaplněná oněmi osmi lidmi zmíněnými ve výše uvedeném odstavci?

Některé technické bugy také zamrzí. Jeden z achievementů kupříkladu žádá dohrát prodloužený mód hry čítající 150 vln. Jednoduché, zdálo by se. To by ovšem hra nesměla v 90% případů na půli cesty spadnout. A věřte mi, není to mým počítačem, tento problém hlásilo přemnoho hráčů. Při nastavení širokoúhlého rozlišená má navíc titul tendence nechat snímky za vteřinu spadávat z šedesáti na třicet, což je už poloviční zpomalení. Opět, mým PC to není, alespoň tedy já nedokážu pochopit, jak by se podobný titul mohl takto zpomalit na dvoujádrovém procesoru se čtyřmi gigabajty RAM a Radeonem HD4670.

Bullet Candy rozhodně není vhodnou hrou pro choleriky, ačkoliv na Trials 2 co se nasíracího faktoru týče rozhodně nemá. I přesto ji ale všem lovcům achievementů mohu doporučit, koneckonců, stojí jen čtyři piva. Berte ale v potaz, že pakliže se řadíte mezi casual hráče, kterým jde akorát o to dobře si zahrát, patrně budete lehce rozhořčeni. Pro srovnání se nabízí nejlépe Geometry Wars a jeho klony. Pokud jste se u Geometry Wars bavili, budete se bavit i u Bullet Candy. Howgh.