Když švédský vývojář Markus „Notch“ Persson v květnu 2009 vydal první verzi své hry Minecraft, zřejmě netušil, jakou lavinu svrhne. Vždyť jakou jinou hru, která se teprve dostala do stádia betaverze, si koupilo přes milion lidí? Při pohledu na kostičkované screenshoty však zřejmě nebude jasné, co je na Minecraftu tak zábavného. Pokusím se vám to odhalit.

Hra neobsahuje žádný tutorial, takže předtím, než se ocitnete v kostičkovaném světě na vlstní kůži, bystě měli shlédnout alespoň pár Let’s Play videí (angličtinářům vřele doporučuji najít si na YouTubku sérii s názvem X’s Adventures in Minecraft, jednak se o hře mnohé dozvíte, jednak se příjemně zasmějete, X je šprýmař). Poté už ale budete připraveni. Pokácíte pár stromů, ze získáného dřeva vyrobíte pracovní stůl, sekeru, krumpáč, lopatu… a o desítky hodin později vagony, lodě, koleje, ba i celé domy a hrady. Zkrátka takřka vše, co vás napadne, lze v Minecraftu vyrobit.

Musíte si ale ze začátku pospíšit, funguje zde denní cyklus a zatímco ve dne všude poskakují ovečky, růžová prasátka a kdejaká další havěť, v noci se můžete dostat do nepěkné šlamastiky, napadne-li vás kostlivec, zombie, nebo krapet přerostlý pavouk. Co tedy dělat? Těžit materiál a stavět si příbytek! Ani po postavení domečku (kterým může být i pouhá díra v hoře – vše, co vidíte, až na materiál na úplném dnu země, lze rozbourat a vytěžit) však ale nemáte vyhráno. Monstra se nerodí jen v noci, ale především ve tmě a nechcete přeci, abyste pak ve svém temném útulku našli nepěkné překvapení v podobě nelibě naladěných nemrtváků. Takže zase musíte vyrazit ven, najít uhelnou žílu, vytěžit ji a s pomocí dřevěných klacků, které vyrobíte z dříve pokácených stromů, vytvořit pár loučí. Nebo můžete být extra nápadití, prokopat se hluboko pod zem a spolehnout se na přirozené osvětlení z mnoha lávových jezer. Vše záleží čistě na vás a především na vaší fantazii.

Je neuvěřitelné, kam až to Notch s mixem Dwarf Fortressu, Infinimineru a Dungeon Keeperu dokázal dotáhnout. Z peněz, které vydělal, před nedávnem založil společnost Mojang, do níž nabral pár umělců, vývojářů a jednoho šéfa a sám řekl (když to napíši na hulváta): „Starejte se mi o firmu, já si tady chci jen programovat.“ Ani neuvěřitelně rychlý nástup Minecraftu na indie scénu se ale zpočátku nedokázal vyhnout porodním bolestem. Nejprve byl Notchovi zablokován PayPal účet, na němž už tou dobou bylo pár miliónů euro (kvůli „podezřelým“ transakcím; kdo by nebyl podezřelý, kdyby se mu objevilo na účtě pár mega během několika týdnů), poté se nově platící uživatelé setkali se zajímavou metodou, kdy nejprve musí jejich platba být ověřena, aby jim byl poskytnut plný účet. Většinou to trvá do 48 hodin (u mě to bylo přes noc), jsou ale i hráči, kteří stále účet nemají ani měsíc po zaplacení. Ano, jedná se jen o zlomek procenta (rozlícené lidi uvidíte v diskuzích mnohem spíše než spokojené), ale stejně se to dělo a dodneška naštěstí už v menší míře děje.

Ale zpět ke hře samotné. Nejste-li rozhodnutí, zda za betaverzi zaplatit patnáct euro, vězte, že si nekupujete jen betaverzi, ale máte posléze zajištěné všechny následné aktualizace včetně ostré verze a ještě dál. Pakliže vás také příliš nezajímá survival (tedy ono hledání úkrytu atp. popisované o dva odstavce výše), je pro vás k dispozici na oficiálním webu takzvaná Classic verze, v níž sice nemůžete nic těžit, jste nesmrtelní, na druhou stranu ale máte k dispozici všechny druhy kostek v neomezeném množství. A hrejte si. Skvělé pro kutily, nemusím ale snad nijak zvlášť zdůrazňovat, že bez předem vytyčeného cíle bude hraní trochu… bezcílné a po chvilce začne nudit. Každopádně se nemusíte bát, že byste byli omezeni prostorem. Rozloha každého náhodně vygenerovaného Minecraftího světa je veliká jako osm Zemí.

A možnosti, kterými své nápady převést do skutečnosti? Představte si, že si chcete postavit příjemný dvouposchoďový domek ze dřeva. Nejprve pokácíte pár stromů a ze získaného dříví postavíte obvodové zdivo. Dále vyrobíte dveře, aby se dovnitř nedostal kdejaký hnusák, umístíte někam pec, pracovní stůl, truhlu a pár loučí a pokračujete. Venku vykopete trochu písku, který posléze přetavíte na sklo a máte okna. Zbytek dřeva přeřežete do trochu „šikmějšího tvaru“ na střechu a pro parádu uděláte třeba ještě komín. Stavění je vskutku jednoduché a velmi elegantní, stačí jen znát „recepty“ na tvorbu různých předmětů. A co teď? Domeček je postavený, ale je strašně prázdný a neútulný. Inu, půjdete k vodě, nasekáte trochu rákosu, z něho vyrobíte papír a z papíru a dalšího dřeva nějaké ty knihovny. Umělecké duše potom pokračují v tvorbě obrazů, které lze vyvěsit na zeď. A nekončíme. Není vůbec problém v kyblících si přinést domu trochu vody, udělat si záhonek a pěstovat květiny, ba dokonce celé stromy. Máte-li kuchařské sklony, hledejte vejce, které všudypřítomné slepice snášejí, najděte cukrovou třtinu, skliďte dříve zaseté obilí, podojte krávu a to vše smíchejte. Blahopřeji, vyrobili jste svůj první kostkovaný dort. A to vůbec nekončím. Snili jste někdy o domě na malém soukromém ostrově uprostřed oceánu? O skleněné podvodní pevnosti? Prosím.

Je ale možné, že vás po chvilce výzdoba domu přestane bavit. Dobrá, není se čemu divit, takže to vezmeme hlouběji, doslova. Na pracovní lavici si uděláte zásobu nástrojů (používáním se nástroje poměrně rychle ničí), zásobu loučí a pár žebříků. A může se vyrazit; nejprve je třeba prokopat se trávou, štěrkem a pískem, abyste se po chvilce dostali na kámen. Jakou radost budete mít, když se po desítkách minut úporného snažení prokopnete do již existujícího jeskynního komplexu. A o to větší radost budete mít, až uvidíte tu krásu! Támhle ze zdi crčící pramen lávy, na druhé straně malé jezírko (a co udělá láva při styku s vodou kromě zasyčení?) a strop doslova obložený uhlím a železnou rudou. Největší štěstí, jaké vás nicméně může potkat, je nalézt diamantové sémě. Proč? Zkusili jste někdy rozmlátit diamant? Jak vám to šlo? Zkuste si tedy představit, jakou výdrž mají takové diamantové krumpáče oproti kovovým. Jak budete vypadat v diamantovém brnění místo v koženém. Oproti tomu takové zlato je sice fajn v reálu (něco za něj utržíte), Minecraft ale neopomíná jeho fyzikální vlastnosti, a tak s ním sice vykopete něco skály, ale po pár minutách už je nástroj nepoužitelný a použité zlato doslova ztracené. Nepřejte si ale dopadnout přímo mezi monstra, pro něž je tma, jak už jsem uvedl, tím nejlepším rozmnožováním…

Mluvil jsem o spojení lávy s vodou. Po krátkém zasyčení vzniká obsidian, který můžete vytěžit pouze diamantovým krumpáčem (a že to trvá pěknou chvíli). Kromě používání na okrasu lze z obsidianu vytvořit magický portál do tzv. Netheru (dříve Hell, tedy Peklo, název byl pak ale z náboženských důvodů změněn) a povím vám, drazí, na něj je hnus pohledět. Po průchodu do Netheru se ocitnete v prapodivném a řádně oslizlém červenorůžovém světě plném duchů, zmutovaných humanoidních zombie prasat vydávajících husí kůži nahánějící zvuky… Díky Bohu, že je portál obousměrný (a díky Bohu podruhé, že jen pro vás). Je opravdu zajímavé, jak nepříjemné pocity dokáže chvílemi i takto pojatá hra vyvolat. Zatím nicméně není příliš co v Netheru dělat (kromě těžby síry a věčně hořících kostek), updatů se snad dočkáme v budoucích verzích.

Oh, já se skoro zapomněl zmínit. Minecraft obsahuje i multiplayer! Zatím sice neobsahuje žádný server browser, ale není problém zajít na oficiální fóra a vyhledat vlákno se seznamem IP adres aktivních serverů. S partou prátel si můžete užít neskutečně dlouhé hodiny zábavy. Zní to praštěně, ale taková menší LAN party, na které by se hrál pouze Minecraft, by mohl být skutečně zadek (co je to za hloupou cenzuru?). Taktéž není bez zajímavostí, že Minecraft je titulem, který je zábavné nejen hrát, ale i se na něj dívat. Zde v článku naleznete pár videí, které považuji za dechberoucí ukázky, čeho všeho lze dosáhnout s trochou volného času a pár přáteli. Já sám jsem strávil hodiny u Xových dobrodružství v Minecraftu, u různých videotutoriálů, ale i jen pročítáním oficiální Minecraft Wiki.

Krátce a jasně, nebojím se říci, že se Minecraft stal zčistajasna menší revolucí. A nejlepší na tom všem je, že hratelnost je založena vyloženě na samotných hráčích. Tady máš nástroje, dělej si, co umíš. Proč potom ale spousta titulů podobného založení neuspěla? Hodně paradoxně dělá i jednoduchá grafika, která sice nejprve působí mírně odpudivě, po pár minutách ale uznáte, že má svoje kouzlo a byla by škoda ji měnit. Krom toho v kostkovém založení je mnohem snadnější udržovat si přehled například o tom, jak velký postavit barák, než kdyby byl Minecraft ztvárněný v realistické grafice. Pro hraní si ale kupodivu připravte silnější stroj. Minimálně je nezbytný alespoň gigabajt RAMky (na mé 4GB sestavě si už při pouhém spuštění Minecraft ukousne celých 800 MB, docela hukot, když herní balíček má pouhých pár mega) a alespoň dvoujádrový procesor se taky neztratí. Na mém laptopu, v němž jsou 2 GB RAM, Core 2 Duo na 2 GHz a nevýkonná Intelová grafická karta, se Minecraft na nízké detaily a s krátkou dohledností občas pěkně zaškube. I na mém herním stroji, jehož paměťové a procesorové parametry jsou dvojnásobné (a v PCI-E slotu se ohřívá GeForce GTX 460) dosahuji tu a tam „pouhých“ 25 – 40 FPS. Tento černý dehtový flusanec na tváři je ale hezky utřen a zapudrován naprosto dokonalým konceptem. Zkuste si minimálně Classic verzi zdarma. Neprohloupíte.