Po více než týdnu hraní mohu konečně říct – povedlo se. Přestože mi některé herní prvky dosti vadily, z jiných jsem byl naopak nadšen. Stojí Red Alert 3 vůbec za zkoušku? A v čem se liší od předchůdců?

Hned na začátku článku musím smeknout klobouk před hranými a několika renderovanými videi. Zdá se mi to, nebo v EA do hlavních rolí konečně obsadili lidi, kteří umí hrát? Tuny modelek s IQ hluboko pod bodem mrazu, jež hrají všemožné i nemožné velitelky, se v Command & Conquer sérii asi už nezbavíme, nicméně oproti C&C 3: Tiberium Wars mi vskutku přišlo, že zas taková dřeva to nejsou. A navíc se na ně hezky dívá. Mimochodem, věděli jste, že sovětského vynálezce doktora Zelinskeho hraje Peter Stormare, jehož jsme viděli například v seriálu Prison Break?

Příběh je poměrně hezky ošéfován – Sovětský svaz je na pokraji zničení, tehdy-ještě-ne-premiér Čerděnko se proto rozhodne poprvé použít prototyp jeho nového vynálezu – stroje času. Spolu s generálem Krukovem a doktorem Zelinskym se vydají do Bruselu roku 1927. Setkají se s Einsteinem, podají si ruce a… Einstein je vymazán z historie. Po návratu do „alternativní přítomnosti“ se dobrodruzi dozvídají o hrůzách, které stvořili. Žádné atomové zbraně a vzestup Císařství vycházejícího slunce s cílem, že jejich jediným cílem je vyhlazení veškeré světové populace.

Nuže, popsal jsem příběh, vrhněme se nyní na to, jak se to celé vlastně hraje. Nečekejte žádnou revoluci v žánru RTS, Red Alert 3 je klasickou strategií, jakých známe stovky. Jedna poměrně výrazná inovace by se však našla – každou misi v kampani je možno hrát v kooperativním režimu s živým spoluhráčem přes internet či LAN. Není-li spoluhráč, jeho roli zaujme poměrně schopná AI. Jakkoliv jsem byl ze začátku skeptický, později jsem si začal uvědomovat, že je to poměrně chytrý krok – jednak nejste nikdy na žádný úkol sami, druhak se váš (umělý) spoluhráč stává skvělým cílem nepřátelských útoků – nemáte vybudovanou obranu a obáváte se nepřátelských jednotek? Žádný strach, je dosti pravděpodobné, že nepřítel zaútočí na vašeho spojence.

Co mi však hodně vadilo je pramalá – vlastně žádná – návaznost kampaní. Dohrajete první (sovětskou) kampaň, poté se vrhnete na spojeneckou a zjistíte, že spolu žádným způsobem nesouvisí. Ale no tak, EA, už v Tiberium Wars jste dokázali, že umíte navrhnout režim jednoho hráče tak, že na sebe hraní za všechny strany navazuje… nebo spolu alespoň nějak souvisí. Bohužel mi připadá, že dohrání kampaně, o níž pak v dalším hraní není ani jediná zmínka, je tak trochu ztráta času. Asi jako přátelské zápasy ve sportu – jasně, zahrajete si, nějak to dopadne, ale po skončení už je všem jedno, jak se hrálo a kdo vlastně zvítězil.

Nepočítám-li nové prvky jako již zmíněnou kooperaci či možnost stavění budov na vodě, dostávám normální nevýraznou „strategii.“ Nicméně přítomnost skvělých videí (schválně zkuste chvilku po dohrání intra, kde doktor Zelinsky říká: „Kdo ví, jaké noční můry jsme stvořili,“ chvilku počkat), bombastického multiplayeru a vůbec celkové „stylovosti“ dělá z Red Alertu 3 „tu strategii od Westwoodu, tedy EA.“ A přesně proto mám C&C sérii tolik rád.