Jakkoliv dokážů dštít síru na indie hry, sám na svém Steam účtu vlastním celkem třináct indie kousků. A bavím se u nich. Vskutku hodně. Pakliže si pamatujete na mé říjnové zamyšlení, jistě si nyní myslíte, že si protiřečím, to se ovšem mýlíte.

V říjnu jsem nadával zejména na titul World of Goo prodávající se za nestoudných tehdy dvacet dolarů. Teď nadávat nechci, chci jen zdůraznit, že i já jsem schopen zahrát si indie hru. Kdysi jsem koupil ve slevě za tuším tři dolary Eets. Za ty samé peníze jsem měl Geometry Wars. Nyní po víkendové slevě mám za deset euro celkem pět titulů. A přestože jsem se zapřísáhl, že nebudu podporovat vydřidušské indie vývojáře, nyní jsem se přistihl jak proháním motorku v Trials 2, bloudím s kapkou vody v I-Fluid, zachraňuji virtuální pidižvíky v Darwinii abych s nimi následně rozstřílel jiné pidižvíky v Multiwinii a když už mám dost, jdu nahackovat pár vládních počítačů v Uplinku.

Baví mě to, za poslední dva dny jsem strávil u indie her již dobrých osm hodin. Co chci předně říct je, že kdyby se všechny podobné tituly prodávaly každý za dejme tomu tři eura, neměl bych proti nim absolutně nic, dokonce bych si je i rád kupoval. A co konkrétně že vlastně hraji?

Darwinia

Velmi zajímavě zpracovaná hra, v níž se dostanete do virtuálního světa jistého profesora (jehož jméno si nepamatuji). V tomto světě žijí mírumilovní Darwiniani, co se však nestalo – Darwinia byla napadena virem, který malé a bezbranné obyvatele pomalu, ale jistě přeměňuje na části viru. K eliminaci infekce pak slouží panďuláci, kteří umí použít jak základní lasery, tak postupem času i granáty, raketomety, ale dokonce i letecký úder. Dobré je, že každá mise je unikátní a všechny jsou provázané – v jedné úrovni tak obnovíte dodávku elektrického proudu, abyste v další misi mohli osázet Darwiniany důlní těžbu, díky níž pak máte dostatek surovin na konstrukci obrněných vozidel, kterou nicméně zase v jiné úrovni musíte začít. I přes variabilitu úkolů ale po čase zjistíte, že se stejně všechno dá řešit akorát stylem chůze z bodu A do bodu B, mezitím vyvraždit všechno, co je červené, a tu a tam to proložit vysláním Darwinianů odněkaď někam. I přesto bych ale hodnotil 80%.

Multiwinia

„Nástupce“, či snad raději stand-alone datadisk k Darwinii. Zkrátka a jasně, multiplayerová Darwinia. Příběh hra neobsahuje, můžeme se tak jen domýšlet, že poté, co byla infekce odstraněna, se Darwinianům střílení zalíbilo, a tak začali bojovat proti sobě navzájem (nepřipomíná vám to mimochodem jistý živočišný druh, který je prý na vrcholu evoluce?). Multiwinia obsahuje několik módů, dá se navíc říci, že každý z nich je v něčem unikátní. Nebudu tu rozebírat všechny, ať jednak u čtení neusnete a druhak ať nedělám z blogu herní manuál, popíšu proto jen celkový dojem – ten je bohužel poměrně rozporuplný. Hloupé je, že Multiwinia nebyla a není nikde a nijak propagována, nikde o ní není žádná zmínka (krom herních webů a časopisů, pochopitelně), hráčů je proto jako šafránu, nestane se ale, že byste nesehnali alespoň jednoho hráče v kteroukoliv denní dobu. Lze hrát celkem ve dvou až čtyřech lidech, řekl bych ale, že většinu odradí prostý fakt, že stačí jediná sebemenší chybička na začátku a už se nevykopete z hnoje. I tak je radost sledovat desítky, ba i stovky různobarevných Darwinianů, kterak po sobě střílí a hází granáty, mezi tím pak všelijaké bonusy, od zrychlení jednotek, až po vytvoření „přátelské infekce“ nebo zákeřných mravenišť. Později ale zjistíte, že přes zdánlivou variabilitu je vlastně hraní dosti jednotvárné a po chvilce se začnete lehce nudit. Ať jsem dělal co jsem dělal, bavil jsem se, ale příliš mě hra nevtáhla, proto bych dal 60%.

Trials 2 Second Edition

Tak toto je solidní úlet. Pamatujete-li si stařičkou Elastomanii, vězte, že Trials 2 je novodobý remake. Tím ovšem nemyslím prostou kopii v lepší grafice, Trials 2 obsahují jak desítky úplně nových tratí, tak i fyziku (jíž zajišťuje PhysX), především se ale sbírání jablíček uskromnilo na zdánlivě jednoduchý úkol – dojet do cíle. Pravidlem je, že můžete dojet jak chcete, akorát se nesmíte dotknout hlavou čehokoliv. Součástí hry (a sakra silnou motivací) je pak automatický upload výsledku a stažení všech ostatních výsledků do vašeho PC. Těch jsou desetitisíce, nemusíte se tudíž bát, že byste na výsledkové listině byli sami. A pakliže chcete vědět „jak mohl ten blbec americká dojet tak rychle“, jediným klepnutím se můžete podívat na jeho replay. Zábava to je, já to ale bohužel jako cholerik nemohu hrát příliš dlouho v kuse. I přesto bych udělil 79%.

(Někdo se mě kdysi ptal, jaký je rozdíl mezi 79% a 80%, já to vidím následovně – hra je to výborná, na 80% nedosahuje jen o ždibíček. Dát 75% by nicméně bylo příliš málo. Proto 79% – skvělá hra, které chybí kousínek na osmdesátku.)

Uplink

Již poměrně stará záležitost Uplink je zřejmě nejkomplexnějším simulátorem hackera, jaký můžete v současné době sehnat. Jako hacker roku 2010 se stáváte členem tajné organizace Uplink, která se zabývá – jak jinak – hackováním. Hackováním všeho, co nahackovat jde. A koncekonců i tím, co nejde. Ve hře nechybí prolamování firewallů, používání proxy, mazání logů z cílových počítačů, kradení peněz v internet bankingu, naleznete zde dokonce i takové vychytávky, jako upravování vládních údajů, pomocí čehož můžete nechat dát za mříže nepříjemného konkurenčního agenta. Musím se přiznat, že za x let, co Uplink znám, se mi nikdy nepovedlo dostat se na vrchol žebříčku, pokaždé jsem udělal nějakou chybu, kvůli níž jsem byl posazen do vězení. Pro technofily a počítačové maniaky naprostá povinnost, pro ostatní zajímavý a neotřelý titul. Zde nelze uvést konkrétní číselné hodnocení, záleží na člověku.

Zakoupil jsem si ve slevě ještě několik indie her, ty jsem ale ještě nerozehrál, případně rozehrál, ale jen abych se podíval, co je to vlastně zač. Na závěr bych rád dodal (a zopakoval), že dokáži ocenit indie hry. Když ovšem nestojí dvacet euro. Co vy – čtenáři? Jak nahlížíte na indie hry?