Druhý díl výborné FPS Far Cry je konečně venku a všechna fóra (a většina recenzí) jsou plná až extatického vzrušení, jaká je to bomba. Hrál to z těch nadšených lidí vůbec někdo? Já ano a mohu říct, že o tak přelomovou hru se ani omylem nejedná.

Co vás napadne jako první, když se řekne Far Cry? Většina hráčů si vybaví špičkové technické zpracování, jež nemělo ve své době obdoby. S tím plně souhlasím, bohužel když teď někdo řekne Far Cry, já si místo toho vybavím „u prvního dílu špičkové zpracování, u pokračování pak zpracování, které překonalo už i rok staré Crysis.“ Neříkám, že je špatné! Rozhodně ne, bohužel Crysis zkrátka vypadá celkově lépe, samozřejmě však může jít jen o můj subjektivní pocit. Far Cry 2 především nedosahuje tak maniakálních destrukčních hrátek – no znáte snad jinou hru než Crysis, v níž šlo rozbourat chatku na jednotlivé kovové pláty?

Navíc mě již v počátku poněkud odradilo menu které nejenže silně zapáchá konzolemi, ale ke všemu mi i připomnělo nepovedený titul Soldier of Fortune: Payback (průměrné skóre 4.0/10). Průšvih trochu je, že díky barevné paletě se mi hra SoF: Payback neustále vracela na mysl, ať jsem dělal co jsem dělal.

Co se hře rozhodně nedá upřít jsou naprosto skvělé efekty při výbuchu. Všechno, i ty nejmenší částečky prachu, hlíny a trávy, se rozletí kolem, tlaková vlna smete vše ze své cesty, stromy se nejprve nakloní na jednu stranu, poté se vymrští zpátky setřásajíc z koruny větve a listy… prostě paráda. Škoda, že tento pocit je mírně nahlodán, pakliže zkusíte něco odpálit něco na pohled solidnějšího. Vezmete raketomet, střelíte do chajdy… a chajda zůstane celá. Krucipísek, tohle mi naposled vadilo v Operaci Flashpoint, když vytvářím takové detaily jako rostřílení koruny stromu na jednotlivé větvičky, tak snad aspoň udělám ještě zničitelné domky, ne? Je mi jasné, že u „příběhových“ domů typu Mikeův Bar by vzniknul drobný problém, který by musel někdo pořešit, od toho se ale v Ubisoftu nazývají „vývojáři!“

Přestože jsem teprve asi 15% od začátku, mohu říci, že doposud jsou úkoly poměrně fádní. Buď někoho zabíjíte, nebo něco někam nesete. Prima. Jen škoda, že se pořád musíte někam honit. Celá herní plocha má údajně 50 na 50 kilometrů, spočítal jsem si, že cestou za jedním cílem strávím průměrně 10 minut čistého času. Do toho si připočtěte, že na každém rohu po vás někdo střílí, tudíž musíte neustále zastavovat, pozabíjet vše, co se hýbe, co se nehýbe pak vyhodit do vzduchu, opravit auto a jet dál. U úkolů ještě ale zůstanu – je možnost hrát si na nájemného vraha, rozhodně však nečekejte akci a lá Hitman. Oproti zbytku hry, u kontraktů je AI zcela zjevně naskriptovaná, jinak si nemohu vysvětlit fakt, že kupříkladu „kolona,“ (jak tvrdí zadání mise) sestávající z jednoho až tří aut, jezdí neustále okolo jednoho kopce. Z této letargie je může vytrhnout až vaše přítomnost, kdy „kolona“ trochu dupne na plyn a okolo kopce pak jezdí rychleji.

Abych ale nekritizoval jen negativně – umělá inteligence je takto stupidní pouze u postranních misí, jinak v soubojích je naprosto perfektní! Představte si situaci – je noc, máte za úkol dobýt vojenské stanoviště. Pomalu se plížíte houštím, vytahujete molotov a házíte ho přes celé stanoviště do suché trávy. Vojáci okamžitě zpozorní, běží k ohni a drží pozice. Takto se vám podařilo odvrátit pozornost a je nyní jen na vás, co uděláte. Jakmile jste spatřeni – ó, běda vám! Nepřátelé nejenže disponují dobrou muškou, dokáží ale pracovat jako tým (tím myslím skutečně jako tým), zatímco jedna část skupiny po vás pálí, abyste se nemohli stáhnout, další dvě skupiny po vás jdou ze stran… parádička.

Hezkým, leč poněkud silně arkádovitým, nápadem jsou autooperace. Máte-li méně než jednu čárku života (z celkového počtu pěti), začnete pomalu umírat, dokud se sami neodoperujete- respektive dokud nevyoperujete střelu z těla. Ze začátku si budete animace, kdy si hrdina vytahuje kombinačkami střelu z ruky či si vypaluje ránu, budete skutečně užívat, po pár hodinách hraní si už ale budete spíše přát, kdyby to šlo alespoň o trochu rychleji. Perfektním nápadem jsou také různé stupně poškození zbraní. Nepřátelé používají omlácené a rezavé zbraně, které se neustále zasekávají, ale což o to, poskožení je na nich skutečně vidět! A nejde jen o kosmetický prvek, zbraně se pak skutečně zasekávají (načež následuje perfektní animace vylamování/vyrážení zaseklé nábojnice ze zbraně), což zejména v hektickém souboji dokáže adrenalin vyhnat na maximum.

Všechny klady, které jsem v předchozích několika odstavcích uvedl, jsou víceméně jen grafické či kosmetické vychytávky. Podívám-li se na Far Cry 2 jako na celek, zjistím, že se ve své podstatě jedná arkádu, v níž po vás neustále někdo střílí aniž byste měli tušení proč, v níž jste díky autooperacím a svým kámošům prakticky nesmrtelní, a která jen sprostě vykrádá zažitý název Far Cry. Ne, s původním Far Cry nemá toto pokračování ani zbla nic společného, jedná se o dvě naprosto odlišné hry. Stále nacházím více záporů než kladů. Vím, že jde o víceméně mainstreamovou střílečku, která navíc v jistých momentech smrdí konzolemi. Potom by mě ale zajímalo, proč si to hraní tak užívám a proč se k Far Cry 2 neustále vracím…