Hrál jsem Dead Space. To je asi nejkloudnější věta, kterou dokážu po zatím hodinu a půl trvající hororové seanci napsat. Hledám hnědé bezpečnostní trenky a bojím se jít na záchod. Proč já vůl to jen hrál v noci s reproduktorama na maximum!

Jakkoliv měla hororová akce Dead Space nudný a kýčovitý rozjezd, o to více jsem se pak nemohl od hraní odtrhnout. Nakonec jsem se odhodlal na jednom ze save pointů hru uložit a informovat vás – čtenáře mého blogu. Jsem spokojen. Velmi spokojen! Leží mi však na srdci (spíše trochu níž, někde v oblasti pupku) pár negativ, které musím zmínit jako první, abych se pak mohl zabývat už jen tím dobrým.

Předně mám na mysli neskutečně kýčovitý rozjezd. Těžařská loď se odmlčela. Tak tam pošleme partu blbečků, kteří všechno vyžehlí. Jedním z posádky záchranného (průzkumného) týmu jste vy. Co se nestalo – nacházíte cíl, přistanete, vaše plavidlo se poškodí, načež vyběhne banda monster a odřízne vás od zbytku party. Kde jsem tohle jen viděl? Hmm… že by F.E.A.R.? Možná Doom 3? Film Horizont události? Moment, nebylo to náhodou už i v druhém Vetřelci?

Druhým negativem je kamera, která je opravdu nevhodně umístěna za pravé rameno našeho hrdiny takovým způsobem, že prakticky ve čtvrtině výhledu máte sami sebe. Chápu, že je to skvělá cesta jak zařídit hromadu laciných lekaček, protože absolutně netušíte ani co se děje vedle vás, natož za vámi, ale bylo nutné to řešit způsobem, který praští do očí i slepého?

A nakonec třetím a zároveň posledním mínusem (naštěstí ne tak patrným) je umělá inteligence nepřátel. Nic neřeší, prostě jdou slepě za vámi. Jakmile vlezete do nějakých dveří, zase se otočí, v klídku odcházejí pryč a vůbec jim nevadí, že mají v zádech polovinu zásobníku (zatím se mi toto povedlo jen u několika vybraných dveří, zřejmě jde o jakýsi dábělský algoritmus).

Vrhněme se nyní na kladné bodíky! Předně bych chtěl zmínit atmosféru, jež je naprosto DOKONALÁ! Smrt a zhouba doslova čpí z každého rohu, neustále slyšíte nepříjemný šramot ve zdech a stropech, tu a tam narazíte na živé členy posádky (s notně nalomeným duševním zdravím), kteří zásadně neumírají nenásilně a ne vždy cizí rukou. Marnost mluvit, to se musí zažít. Snad jen mohu říci, že se mi hodně dlouho nestalo, abych vydržel hrát hodinu a půl v kuse jeden titul jen kvůli atmosféře.

Další kapitolkou jsou zbraně. Jak už jsem zmínil – zachraňujete těžařskou kolonii, a tak ačkoliv sice najdete občas nějakou tu pulzní pušku zbylou po ochrance, především si musíte vystačit s těžebními nástroji – to znamená všemožné i nemožné lasery, energetické čepele… však se podívejte na obrázky mezi odstavci a pod článkem samotným. Kosit přes dva metry vysoké mutanty něčím, čím se těžila ruda, je lahůdka.

A na závěr bych rád popsal nepřátele. Mutanti, kteří se postaví čelem síle těžebních nástrojů, nejsou jen tak jednoduchým oříškem. Jejich specialitkou totiž je poměrně dobré „opancéřování“ těla, jedinými efektivními (a zároveň efektními) zásahovými body se tak stávají končetiny, čehož se dá skvěle využít i při taktizování. Ono s ustřelenými nohami se prý moc dobře neutíká, bez rukou (na nichž jsou přidělané kosy) zase nikoho neumlátíte. I tak ale platí, co jsem řekl o pár odstavců dříve – jejich inteligence je minimálně údivuhodná.

Nepamatuji se, kdy jsem naposledy hrál hru, u níž jsem skoro zapomínal dýchat. Nároky na hardware jsou navíc poměrně nízké (1280*960, střední detaily mezi 35 – 45 FPS na GeForce 7600GT) a pakliže disponujete kvalitní reprosoustavou… rozhodně zkuste hrát v noci se surround zvukem, stojí to za to.