Burnout Paradise Ultimate – mé zážitky
Vloženo dne 5. února 2009 v Hry, Recenze | Žádné komentáře »
V pátek 30. ledna jsem měl možnost zahrát si v sídle EA ČR preview verzi hry Burnout Paradise Ultimate (aka Burnout Paradise: The Ultimate Box) pro PC. Nyní vám přináším článek plný dojmů, nadšení a informací. A rovnou v úvodníku musím předeslat: „Flatout je mrtev, ať žije Burnout!“
Trvalo několik let, než se série Burnout, která celou dobu předtím rozmazlovala pouze majitele konzolí, přesunula i k nám – PCčkářům. Pakliže máte destrukční závody v oblibě, pravděpodobně jste alespoň jednou neodolali a při hraní Flatout závistivě pokukovali po screenshotech právě z Burnout (mimochodem, také vám podobnost názvů připadá minimálně ne náhodná?). Předlouhé čekání konečně přineslo ovoce a my jen můžeme zírat. Jestliže měl Flatout zlaté zuby a na hlavě korunu, Burnout mu nyní korunu sebral a zuby vymlátil.
Podle předběžných informací by se celková hrací doba měla pohybovat kolem 80 hodin, což je na první pohled takřka neuvěřitelné, když si ale rozebereme obsah hry, pochopíte. Už původní hra okleštěná o všechny přídavky dokázala konzolisty připoutat do křesel a gaučů na hezkých pár desítek hodin. Teď si ale vezměte, že vydání The Ultimate Box navíc obsahuje datadisky Cagney, Bike a Party. Aby se článek nezvrhl v úchylný popis, uvedu jen, že tyto tři přídavky prodlužují herní čas o zhruba 40 hodin, přidávají motorky, nové módy, hru více hráčů na jedné konzoli/jednom PC atd. Není od věci zmínit, že konzolisti si za přídavky musí zvlášť zaplatit.
Electronic Arts se nijak netají faktem, že se snažili Burnout Paradise zpřístupnit všem hráčům. A to se jim povedlo na jedničku. Po mém příchodu do EA jsem usedl před sestavu s třemi LCD monitory, na níž už hra jela v plném proudu. Během několika minut jsem se dostal ovládání a herní fyzice pod kůži a na celé dvě hodiny úplně zapomněl na svět kolem. Velmi mě potěšilo, že si zahrají i lidé, kteří nevlastní volant, Burnout Paradise se dá ovládat naprosto skvěle i na klávesnici. Zajímavým způsobem je řešeno přijímání závodů – přijedete na křižovatku, podržíte současně šipky dopředu a dozadu a jedete. Pakliže se účastníte módu „dojeď z bodu A do bodu B“, vězte, že neuvidíte neviditelné mantinely, body se vám pouze označí na mapě a je čistě na vás, jak a kudy dojedete. Jediné, co tu a tam trochu zamrzí je, že hra není ochotna načrtnout třeba jen jednu z tras, několikrát se mi proto stalo, že jsem špatně odbočil a závod byl v tahu, s tímto se ale naštěstí budete potýkat jen do doby, než si na Paradise City zvyknete.
Auta vás pravděpodobně ničím nepřekvapí, nejedná se o nic, co byste neviděli už stokrát předtím v jiných hrách. Skvělé ale je, že se autoři rozhodli uvolňovat zdarma různé přídavné balíčky, krátce po vydání hry se tak dočkáme kupříkladu auta ze seriálu Návrat do budoucnosti či sady legendárních a historických vozů. No řekněte, kdy naposled jste na silnici v plné rychlosti rozmlátili padesát let starého veterána? Další ze skvělých rysů hry je i získávání nových aut, neprobíhá totiž přes koloběh závod, peníze, auto. Jednou za čas obdržíte zprávu, že se ve městě pohybuje nové auto, chcete-li ho pak získat, stačí ho najít a vyšoupnout za svodidla, v budoucnu potom stačí kdykoliv zajet na vrakoviště, auto si vzít, opravit a hurá na další závod!
Pokud vás auta nechávají chladnými, možná vás zaujmou motorky. Protože solidních motorkových závodních her je na PC jako šafránu, můžete mi s klidem věřit, že motorky v Burnout Paradise vás srazí k zemi. Subjektivně mohu říci, že lepší zvuk jsem ještě u motorek ve hře neslyšel, zejména při jízdě v tunelu. Ta rychlost, ten zvuk, ta ladnost, to nejde popsat, to se prostě musí vidět.
Čím série Burnout (a Flatout) byla vždy známá, je destrukční model vozů. V závodech není výjimkou vytlačení soupeře za svodidla či jeho natlačení do stromu a následné sledování zpomalenou kamerou, kterak se plechy bortí, skla sypou, kola odlétají a auto následně zůstává stát na zemi jako naprosto nepojízdný rozflákaný vrak. Věřte mi, nedostane se vám lepšího zadostiučinění, než při eliminaci protivníka, kterého jste celou dobu ne a ne dohnat.
Jednou z deviz Burnout Paradise je také fakt, že pakliže nechcete jet závod, prostě se na něj vykašlete a prozkoumáváte krásy a tajná zákoutí Paradise City. A že oněch tajnůstek je! Od hledání mega skoků (takový skok z hráze v třísetkilometrové rychlosti je zkrátka super! Osobně vyzkoušeno) až po odhalování nových silnic a částí města, to vše s protihráči objevujícími se různě po městě, dynamickými změnami počasí a denní doby a Crash FM rádiem.
Kupodivu ani hardwarové nároky nejsou nijak přemrštěné, na systémem s Windows XP si zahrajete i s pouhým gigabajtem RAM, 128 megabajtovou grafickou kartou a procesorem Pentium 4 na 2.8 GHz. Pakliže si chcete technické zpracování hry vychutnat na maximum, není nic lepšího, než ji spustit pod Windows Vista a zapnout DirectX 10 (pokud jej vaše grafická karta podporuje, ovšem). Pro přidání ještě trocha cukru dodám, že se v EA rozhodli šířit titul pro velké společnosti naprosto netradičním způsobem – od zítřka (6. února) bude možno stáhnout plnou verzi s hodinovým omezením. Po vypršení této lhůty se pak budete moci rozhodnout, zdali hru vymažete, nebo si ji zaplatíte a budete pokračovat v hraní, tentokrát už neomezeně.
Opravdu moc se těším na zítřek, kdy verze pro PC vychází. Do nynějška jsem si myslel, že Flatout jsou ty nejlepší destrukční závody pro PC, jaké se daly sehnat. Nemýlil jsem se. Až do vydání Burnout Paradise.
Určitě se zítra ještě na můj blog vraťte, naleznete zde odkaz ke stažení zmíněné hodinové trial verze.