Berzegerův herní blog

Všichni našinci, kteří toužili (nebo snad ještě touží) zahrát si titul Katamari, jsou dodnes jistě nesmírně zklamáni, neboť tato navýsost úžasná hra není k dostání jinde než v několika málo bazarech a Japonsku. Autoři z týmu Dejobaan Games se proto rozhodli zpřístupnit alespoň principy Kamatari západnímu trhu se svým počinem s názvem The Wonderful End of the World.

Podobně jako v Katamari, i v The Wonderful End of the World je vaším cílem jíst a jíst a jíst, dokud se nestanete tou největší entitou, kterou kdy svět spatřil. To probíhá velmi jednoduše, o to však více zábavně. Na počátku jste malí asi jako dejme tomu jahoda. Postupem času konzumujete stále větší a větší předměty, což vás zvětšuje, až ve finále skončíte pojídáním celých mrakodrapů.

První a největší (a zároveň jediný) zápor, který strhává celých několik procent, je krátkost. Celou hru sfouknete za něco málo přes hodinu a pokud se budete opravdu snažit, povede se vám za tuto dobu navíc získat ve všech úrovních maximální hodnocení. Abych to vysvětlil – v každém z jedenácti levelů můžete v závislosti na počtu snědených předmětů získat hodnocení jako v americké/anglické škole (tedy od A do F). Získáte-li ve všech A, odemkne se navíc bonusová dvanáctá úroveň, v níž si zkusíte jaké to je být doslova pány celého velkoměsta.

Variabilita prostředí je v The Wonderful End of the World rozhodně povedená. Zatímco v některých z úrovní se projídáte různými městy, v úrovních jiných se pro změnu dostanete do virtuálního světa (a konečně to i s účty vrátíte duchům z Pac-Mana), do cukrové vesničky, ale i do obyčejné PC kavárny. Do toho všeho hraje naprosto úžasná hudba plná elektrických kytar a bicích. Škoda jen, že paradoxně nejlepší skladba hraje pouze v menu. To je ovšem subjektivní názor, s nímž nemusí každý souhlasit (fanoušek techna si zde na své asi nepřijde ani v onom menu).

Méně slavně již dopadla grafika a optimalizace. Ano, grafika zobrazuje vše potřebné, a to hezky a ve svém určitém stylu, po chvilce si ale začnete všímat malého počtu polygonů a opakování jednotlivých modelů. Navíc, pakliže seberete více předmětů v jeden okamžik, má program tendence se značně zacukávat a i na moderním stroji se tak snímky za sekundu bez problémů dostávájí až k velmi nízkému počtu pěti.

Přiznávám, že za cenu deseti eur je zhruba hodina hraní skutečně málo. Tato hodina je ovšem až po okraj nacpaná hratelností, která vás nenechá vydechnout až dokud titul nedokončíte. Mrzí-li vás, že již dnes nemůžete sehnat Katamari na konzoli PlayStation, určitě neuděláte chybu, sáhnete-li po hře The Wonderful End of the World. Pakliže se navíc honíte za achievementy, určitě vás potěší jejich přítomnost. Nejsou sice zrovna originální (většina z nich pro odemknutí vyžaduje akorát sebrání určitého předmětu v konkrétním levelu), ale jsou zde. Jestli tedy hledáte hru na ukrácení volného odpoledne a v kapse (respektive na účtu) se vám povaluje zbytečných deset euro, nemáte co řešit.