Tak jsem si na zkoušku opatřil casual titul The Time Machine: Trapped in Time. Již předtím jsem hrál pár seek ‚n‘ find (hledej a najdi) titulů, které mě dosti bavily, kupříkladu série Mystery P. I. Aktuálně recenzovaný titul mě ale srazil do kolen takovou silou, že jsem si musel utřít slzy útrpného smíchu a podělit se s vámi na blogu.

Příběh je následující – profesor sestrojil stroj času a později zmizel/zemřel/sežral ho splašený dinosaurus (upřímně mi to ani nestálo za zapamatování). Vaším cílem je nyní… sakra, co je vlastně vaším cílem? Aha, podívat se postupně do časů a lokací typu středověký hrad, pláž z doby pirátů, strašidelná budoucnost spojená se zřejmě třetí světovou, pravěk, atd. Lokací je celkem sedm a v každé z nich musíte z nějakého důvodu najít sadu zhruba patnácti předmětů, abyste následně mohli sebrat celou dobu viditelný krystal odemykající další časovou éru. Wow. Ačkoliv se počet sedmi lokací může zdát jako velký, krapet vás nyní zchladím – celou hru jsem dohrál za 22 minut a pár vteřin, v každé tedy strávíte průměrně jen něco málo přes tři minuty. A to navíc do každé z lokací musíte cestovat dvakrát, ale to už bych vyzrazoval moc, ehm.

Přitom by stačilo tak málo, aby hra působila o mnoho lepším dojmem. Především upravit věty typu (nechávám v původním znění včetně autentických perliček): „Oh no !!!! Where am I ???“ a odstranit nenápadné poselství lidstvu na konci hry („vy lidé se jednou navzájem vyhladíte“), to by měly být takové první kroky k tomu, aby to nevypadalo, jako kdyby scénář psal kofeinem předávkovaný desetiletý syn hlavního programátora. Dalším, pro hratelnost mnohem významnějším, krokem by měla být úprava hledání předmětů. Najít je všechny je totiž tak pateticky jednoduché, že by to zvládla i Esmeralda, a prakticky jediné, co vám může snažení trochu ztížit, může být nedostatečná znalost angličtiny. Jedinou výjimku pak tvoří pravěk, do něhož autoři nacpali takové vychytávky, jakou je například nalezení luční kobylky o velikosti tři krát tři pixely na keři svítícím všemi odstíny zelené.

Zbývá tedy zamyslet se, pro koho je vlastně titul určen. Nalezení předmětů je jednoduché nejspíše i pro děti, natož pro dospělé. Herní doba malinko přesahující dvacet minut svědčí spíše o titulu vhodnou pro pracovní pauzu, jenže dospělí se u něj zkrátka bavit nebudou a i kdyby, rozhodně ne tím stylem, jakým autoři zamýšleli. O kvalitě hry svědčí už jen to, že při zadání jejího jména do Googlu je skoro celá první strana plná akorát odkazů na torrenty a je dosti možné, že nemá ani svou vlastní stránku. Jo, a to jsem vám také chtěl říct, tvůrci ji prodávají za deset dolarů, ha! Jak ubohé, chtít za něco TAKOVÉHO peníze, jak ubohé…

Hodnocení: S odřenýma ušima 9%