Ačkoliv mám teď PC, které je schopno spustit zatím jakoukoliv současnou hru na nejvyšší detaily zcela plynule, nedalo mi to a zkusil jsem svou novou grafickou kartu MSI N460GTX Hawk Talon Attack přetaktovat. Koneckonců, MSI to samo nabízí prostřednictvím všemožných aplikacích. Rizika navíc nejsou taková jako u taktování procesoru; když se něco zvrtne, prostě se restartuje grafický ovladač, který frekvence automaticky vrátí na původní hodnoty. Big deal. Jak taktování tedy dopadlo?

Inu, byla to legrace. Začalo to nesmělými pokusy dorovnat frekvenci pamětí z 3900 MHz na 4000 MHz, což se i vcelku povedlo. Pak ale stačilo zvednout frekvenci jádra o pouhých 10 MHz a testovací aplikace OCCT již začala hlásit chyby a po chvíli vyvolala celý grafický restart zmíněný v perexu. Co s tím? Nemám s taktováním až takové zkušenosti, pro mě kupodivu tedy stačilo zvednout napětí. Zkusmo jsem ho zvedl o 10 mV a karta chybovala méně. Po zvednutí napětí pamětí o 10 mV už pak nechybovala vůbec. Zkrátím to. Po několika pokusech, několika restartech a dvou okousaných nehtech se mi povedlo docílit konečných frekvencí 865 MHz jádro, 1730 MHz takt shaderů a 4000 MHz takt pamětí. Z původních 811/1620/3900.  Jen napětí jsem musel nakonec zvednout trochu víc, konkrétně jádro o 70 mV a paměti o 30 mV. Karta je teď stabilní a při dvacetiminutové zátěži v testovacích aplikací (tedy nikoliv ve hrách, které kartu reálně vytíží o mnoho méně) jsem dosáhl 86°C. Pro srovnání, před taktováním jsem dosahoval kolem 77°C a v klidu průměrně 31°C.

(Ukázka taktování. Jen podotýkám, že nastavení napětí a taktů na tomto screenshotu není konečné.)

A jak takové testování stability probíhá? Poměrně rozpačitě. Na obrázku výše je ukázaný ATITool (nenechte se zmást názvem, je sice určený pro taktování karet od ATi, testovaní stability ale umí u všech karet). Pokud jsou takty stabilní, měl by vlevo dole v aplikaci i po cca půl hodině zůstat optimistický nápis „No errors.“ ATITool má ale jednu velkou nevýhodu – nezatíží kartu tolik, kolik by mohl, nicméně díky menší použité ploše je snadnější zpozorovat takzvané artefakty. Co že to ty artefakty jsou? Pakliže je karta nataktovaná moc (případně jsou málo zvýšená napětí), na obraze se začnou objevovat artefakty, což vypadá nějak takto:

(Na prvních dvou obrázcích artefakty v ATITool, zejména ten druhý už je známkou opravdu přemrštěného taktování. Třetí obrázek je ze hry Borderlands. Přestože jsou zde artefakty také viditelné, nejsou už tolik zřejmé jako v testovacích aplikacích. A proto, přestože herní testy jsou více reálné (přeci jen budete více hrát hry než GFX zatěžovat uměle), se testovací aplikace používají. A samozřejmě také kvůli statistikám, podle kterých poznáte, jak dlouho aplikace běží a kolik chyb vygenerovala. Žádný z těchto tří obrázků není můj.)

Větší záhul je aplikace OCCT. Sice nevypadá tak „sexy“ jako ATITool, ale grafická karta se při spuštění OCCT zapotí jako nikde jinde. Názory se zde pak liší. Polovina lidí říká, že jakmile OCCT ukáže už byť jen jednu chybu, je potřeba takty upravit. Druhá polovina pak ale zase říká, že při reálném používání počítače stejně nikdy grafická karta takovou zátěž nezažije, a tak není třeba si už dále s takty nijak hrát. Leda, že by počet chyb byl v řádu tisíců samozřejmě.

Každopádně jsem očekával víc. Což o to, výkon ve hrách stoupl, konkrétně ve hře Metro 2033 (o cca 3 FPS, což není úplně málo). Přesto ale lidé běžně s identickou kartou a původním chladičem (ostatně, proč také Twin Frozr II měnit, v současnosti jde o jeden z nejkvalitnějších chladičů grafických karet) dosahují na jádru i několik desítek MHz přes 900. Ale bohužel. To jsou věci, které člověk neovlivní – zde už nezáleží na kvalitě karty samotné, ale na náhodě. Někdy vyjede z továrny kousek, který přetaktujete i o 30%, hned za ním ale zase vyleze kus, který nepřetaktujete ve stejném počítači ani o 10%. A poznámka na závěr – pakliže se rozhodnete svou grafickou kartu také přetakovat (koukejte si předtím ale pročíst nějaké návody!), dost možná si všimnete nepříjemného vysokofrekvenčního pískotu. Nebojte se, není to porucha, jedná se o přirozený fyzikální efekt nabíjení a vybíjení kondenzátorů. Kromě jistého faktoru otravnosti to ničemu nevadí.

(Údaj podobný tomu vlevo dole chcete po přetaktování vidět.)

Poznámka: Pakliže se rozhodnete přetakovat svou grafickou kartu na základě tohoto článku, upozorňuji, že za případné škody nenesu žádnou zodpovědnost!

A kdyby vás zajímalo, jak jsem dopadl s matematickou analýzou, o níž jsem psal v minulém příspěvku, mám za E, uff. ;-) Potřeboval jsem 28 bodů z celkových 60 – třicet bylo za praxi (např. „určete Taylorův polynom čtvrtého stupně funkce f v bodě 3“), třicet za teorii (např. „definujte derivaci a pomocí této definice zderivujte funkci g“). Takže sice unavený z dlouhého učení, ale šťastný si půjdu nechat v úterý podepsat index. Teď už mi zbývají jen dvě podstatně lehčí zkoušky. Hurá!