Nacházím se právě ve zkouškovém období, což je nejlepší doba na dohrávání všech her, které jsem si v průběhu kalendářního roku nakoupil a v životě nespustil (můj Steam účet by mohl vyprávět). Jednou z nich je i Stonekeep koupený na GOG.com. Dungeon z roku 1995 vydaný pod hlavičkou Interplaye? To už by mohlo něco znamenat.

Příběh není jedním z těch nejúžasnějších, takže nemá smysl se jím příliš zabývat, tudíž jen ve zkratce: Zničení světa, záchrana malého chlapce Drakea, Drake navrátivší se po několika letech do zničeného Stonekeepu s cílem nakopat zadek Nejtemnějšímu Z Nejtemnějších. Na samotném začátku hry se pak ocitáte v prvním patře Stonekeepského podzemí s ničím jiným než pár hadříky místo oblečení. Co člověka i dnes zaujme na první pohled, jsou nafilmované animace postav. Ať už přátelské, či nepřátelské, drtivá většina z nich byla natočena kamerou a kupodivu ani z celkově příjemně vypadajícího prostředí nevyčnívají. Hra dokonce disponuje i poměrně propracovanou hudbou a dabingem.

Stonekeep sice obsahuje pár nepříjemně nevychytaných věcí, jako třeba naprosto příšerný inventář, v němž můžete najednou zobrazit jen pět položek (přičemž rolování skrz jednotlivé položky trvá nesnesitelně dlouho, po pár hodinách hraní budete mít předmětů tři zadnice a věřte mi, budete muset rolovat vskutku často) nebo častá nutnost přecházet v jednotlivých labyrintech z jednoho konce na druhý a zpátky (což znatelně uměle prodlužuje herní dobu), hratelnost vše ale dostatečně vynahrazuje. Odpadá i kreslení map na čtverečkovaný papír (což na druhou stranu ale může někomu chybět), protože nějakých dvacet minut po startu naleznete knihu, do níž se všechny statistiky a mapa zapisují samy.

Přiznám se, že teď při psaní článku mě ani nenapadá moc věcí, kterými hru vychválit, přesto je na ní něco, co člověka udrží i dnes u obrazovky dlouhé hodiny (hru jsem spustil v šest večer a vypnul v pět ráno, abych se trochu vyspal). Těžko říct, jestli to jsou zajímavé souboje, v nichž nepřítele zraníte i házením věcí (dokonce i šípy se dají házet, což, jakmile jimi „umlátíte“ prvního nepřítele, působí nadmíru komicky), či tím, že už v tu dobu nestačilo jen zběsile klepat myší, ale vybírat slabá místa, nebo postupné potkávání přátelských NPC (z nichž některé se k vám i přidají a pak zcela autonomně útočí, vy se jen staráte o jejich zdraví a výzbroj) a objevování nových věcí… Jedno je ale jisté, kdybych si na netu našel návod a hrál podle něj, veškerá zábava by se ze hry vytratila.

Dungeony z let minulých mám hodně rád (jsem jedním z lidí, kteří se dostávají do extáze jak při nejnovějších hrách s nejmodernější grafikou a fyzikou, tak i u nejstarších textovek) a musím říci, že Stonekeep mě v žádném ohledu nezklamal. Jistě, spousta věcí se dala udělat jinak a lépe, nijak to však zábavu nekazí. A jako ve skoro všech RPG hrách platí, že ne vše se musí nutně řešit násilím. Je pravda, že průměrně hodnocení hráčů na Gamespotu je „jen“ 7.9/10, ale za šest dolarů… no nezkuste to.