Nebudu vás zatěžovat nadšeným vyprávěním o difúzi, osmotických jevech a podobných srandičkách; nejsem biolog a i když jsem ještě ve škole nakrásno chtěl, nikdy jsem těmto jevům pořádně nerozuměl. To jen tak na úvod. Místo toho se budu zabývat indie hrou Osmos (která má s výše jmenovanými věcmi mnoho společného), a že je rozhodně o co stát!

Ve hře zaujímáte roli malinké buňky, dalo by se říct buněčínky, a coby tato buňka máte level od levelu jiný cíl. Úrovní v Osmos naleznete přes tři desítky, přičemž – a to je poměrně vtipné – každý z nich můžete hrát v náhodném rozmístění, prostým stiskem kláves ALT a Z se herní prostředí vygeneruje jinak, stále je sice vše víceméně tak, jak by mělo být, ale „nepřátelé“ jsou na jiných pozicích, buňky jinde, atp. Něco jako když ve windowském Solitaire spustíte novou hru. Ale zpět, o co vlastně jde.

Pravděpodobně znáte třetí Newtonův zákon, čiliže akce vyvolává reakci; možná teď přemýšlíte, co špatného jsem zase sežral, když tu míchám osmózu dohromady s Newtonem, jen mě ale nechte domluvit. Pod vaši myš dostanete jednoduchou prťavou buňku a cílem se stává obvykle stát se tou největší, aby vás všechna buňátčátka respektovala. Toho docílíte vstřebáváním čehokoliv menšího, gól je ale v tom, že abyste se k těmto menším… jídlům dostali, musíte vyvolat akci pohybu, která je však kontrována reakcí, zde tedy citlivým úbytkem hmotnosti. Místo bezhlavého honění za potravou se tak ze hry stává přemýšlení, zdali se vyplatí ztratit tolik a tolik své hmoty a spořádat díky tomu tamtu a tamtu buňku. To jsem jen nastínil takový všeobecný cíl.

Ne vše je ale tak jednoduché, jak to zní na papíře, respektive na monitoru. V některých úrovních váš mrzký život stěžuje přítomnost stejně inteligentních buněk, jako jste vy sami (tedy pohybují se, utíkají před věcmi většími než ony, atp.), v jiných se pak vyskytují tzv. atraktory, které, kdybych to vzal hodně obecně, fungují na principu Slunce. Kolem nich pak buňky obíhají podobně jako planety. Na papíře se také jako hodně velkým plusem může zdát výše zmíněná klávesová kombinace ALT + Z (kterou se autoři rádi a často chlubí), já ji nicméně využil jen v případech, kdy bylo počáteční rozložení všeho tak hloupé (nebo možná tak chytré), že jsem nemohl udělat prakticky nic. Šikovnou vychytávkou je také libovolně využitelné zrychlení a zpomalení času, které vám může ukrátit hodně čekání, či vytáhnout zadek ze zdánlivě neřešitelných situací.

Autoři se také holedbají, jak je jejich hra krutopřísně uklidňující a že ji hráči budou hrát, aby si zarelaxovali. Nevím jak ostatním, ale mě titul několikrát velmi slušně zvedl tlak. Chrlení nadávek a pár ran do stolu poté, co člověk kvůli špatnému výpočtu dráhy pohybu prohraje po takřka desetiminutovém pomalém snažení, nepokládám za nic, po čem bych měl slunce v duši a úsměv na rtech, ale budiž. Stejně uklidňující má pak být nepříjemná ambient hudba (znáte ambient? Taková ta muzika, která zní jako Óda na hasák, Foukání do vodovodních trubek v A moll, atd.), neříkám tím ale, že se někomu nemůže líbit, právě naopak – četl jsem spoustu zvrácených příspěvků v diskuzích na Steamu, v nichž lidé muziku vychvalovali. Naopak grafika je poměrně vydařená, bohužel toho nenabízí tolik, celou dobu se tak budete pohybovat v relativně monotónních prostředích.

Přiznám se, že jsem se po celou dobu recenzování rozhodoval mezi sedmičkovým a osmičkovým hodnocením. Na jednu stranu nenabízí mnoho úrovní (ano, přes 30, průměrně vám však jedna zabere od minuty do pěti minut), to nicméně kontruje možností náhodného generování a hodně šílenou obtížností zejména v posledních částech. Zpracování je klasicky indie, působí ale přesně tak, jak jej autoři zamýšleli. Stejně protichůdné prvky se dají nalézt téměr u každého aspektu, u hry jsem se ale poměrně dobře bavil. Mými finálními slovy proto bude pouhá věta: Hře Osmos uděluji slušných 7.5 bodů z deseti.

Hodnocení: 7/10
Výrobce: Hemisphere Games
Koupě: Steam
Cena: 6,99€ (cca 180 Kč)