Metro 2033 je opravdovou perlou žánru FPS. Poskytuje prakticky vše, co by slušná střílečka poskytovat měla – fascinující příběh, nádherné technické zpracování, atmosférou nabité přetřelky a žádná hluchá místa. Metro 2033 k nám přišlo loni a chlapci z východu (konkrétně z Ukrajiny, tým 4A, jenž Metro stvořil, jsou opadlíci z GSC – to jsou ti, co vytvořili sérii S.T.A.L.K.E.R.) opět ukázali, že když se chce, tak jde všechno.

Existuje málo lidí, kteří nevědí, že v případě jaderného útoku slouží k úkrytu lidí soustava metra. Na začátku 21. století bohužel tuto krajní možnost museli využít i obyvatelé Ruska. V roce 2033 pak už žije jen málo lidí, kteří mohou vyprávět, jak se žilo „tam nahoře,“ ne, že by se apokalypsa odehrála před takovou dobou, lidé nyní neumírají stářím, ale nepříznivými vlivy, ať už zde mluvíme o radiaci, hladu, zbraních či mutantech. Příběh hry (a i knihy, podle níž byla hra vytvořena) se pak točí kolem Artyoma, jehož, jak už to tak bývá, potkal nepříjemný úkol – projít metrem a varovat lidi ve stanici Polis před novým nebezpečím. Nečekejte žádnou jízdu hromadnou dopravou, metro už dávno jako dopravní prostředek neslouží. Spousta stanic je zcela vymydlených mutanty, tunely bývají dávno zavalené a dostat se i na sousední zastávku je vcelku na diplom. A když navíc v cestě stojí stanice okupované z jedné půlky komunisty a z půlky druhé nacisty, jimž se povedlo i pod zem přinést pár tanků a takřka století přetrvávající spory, je jasné, že o legraci bude postaráno.

Přestože je Metro 2033 tvrdě lineární FPS, hratelnost vám pro svou nečekanou rozmanitost učaruje. Jednu chvíli půjdete zdánlivě prázdnými tunely, jen aby vás po chvilce napadla smečka postapokalyptických psů, pár minut na to potkáte pár přátel, kteří se do vyrážení pár tesáků pustí s vámi, druhou chvíli se pak budete plížit skrz stanoviště lidských banditů (a po cestě tu a tam házet nožem, nebo střílet z jakési modernější kuše). A když už začínáte mít dojem, že je Metro 2033 spíše stealth akcí, banditi vás objeví a pořádně prošetří vaše schopnosti v boji s brokovnicí a automatickými puškami. A nečekejte, že vás hra bude šetřit, nepřátelé mají dobrou mušku, granáty si rozhodně nehází jen pod nohy a hlavně vy jste obyčejný dvacátník z masa a kostí, kterému se dostala do ruky silnější vzduchovka, žádný Terminátor. Dojem z přestřelek je více než úchvatný. Díky technologii PhysX odlítávají ze stěn kusy cementu, všechno kolem lítá, žárovky po dobře mířené střele praskají, přes zvířený prach a kouř není skoro nic vidět… Nepřátelé navíc snesou rozhodně mín střel než takoví Korejci z Crysis; pocit po dobře mířeném headshotu, kdy se nepřítel bezmocně a hlavně realisticky sesune k zemi, je zde vskutku k nezaplacení. V kapitole, kdy procházíte úplně opuštěnými tunely a zjistíte, že tam přebývají duchové, kteří si vás ale nevšímají a místo toho jen stále dokola jako zaseknutá deska prožívají poslední okamžiky jejich života, hra se změní v solidní horor.

Naprosto úžasné je také technické zpracování. Metro 2033 využívá DirectX 11 a vše vypadá skutečně ohromně. Zejména zpracování kouře (někde kolem by měl kouř být zachycen na screenshotu) je boží, kdo by byl řekl, že i na takové věci bude aplikován PhysX? Rozpadlé metro skutečně působí jako rozpadlé metro (splést si ho s pražským Florencem tedy lze jen na slabších sestavách, které musí použít nižší detaily), zbraně zní jako zbraně a i postavy jsou skvěle nadabovány (včetně silného ruského přízvuku). Otázkou pak zůstavá, proč zrovna hráčova postava Artyom mluví jako kdyby si přisedl jedno z varlat. Díky bohu, že mimo načítání nové mise drží Artyom hubu a krok. Naprostý nevkus už je zřejmě údělem herních hrdinů – pamatujete si, jak vypadal Hawkings z Vietcongu? Připravte si ale skutečnou herní mašinu, i moje přetaktovaná GTX 460 si ve vypjatějších scénách utírá pot z tištěných spojů. Všechny screenshoty zde jsou mimochodem típány na nejvyšší možné nastavení, v pohybu pak vše vypadá ještě vymazleněji.

Jen škoda pár nedostatků. Sice chápu, že je na povrchu třeba nosit plynovou masku, neustálé vyměňování filtrů mi nicméně připadá vcelku otravné. Stejně i na nejtěžší obtížnost člověk pomalu neví, co s nimi dělat, jelikož jsou takřka na každém rohu, zrušte je a nechte masku jen pro ten pocit! Nastavení by také zoufale potřebovalo nějakou možnost úprav. Lze totiž nastavit jen celkovou „krásu,“ nemůžete však upravovat jednotlivé položky. Tedy, můžete, úpravou konfiguračních souborů. Proč to? Pochopil bych to u nenáročných nebo budgetových gamesek, ale u hry, která je výkonnostně takhle nenažraná? Za zmínku také stojí umělá inteligence společníků. Ze začátku, kdy většinou jen poslouchají své skripty, působí skvěle, ke konci – zejména v části, kdy musíte zajistit přežití jednoho z nich – kdy se pak neohroženě vrhají vstříc smrti (což v praxi vypadá tak, že nevidí, neslyší, střílejí jen na nepřátelé před nimi, především se ale nezastaví, když se zastavíte vy), by jim hráč nicméně něco nepěkného velmi rád řekl. Jenže i kdyby nás nastokrát slyšeli, stejně by to nepochopili. Proč neumí bojovat aspoň způlky tak dobře, jako počítačem ovládání lidští protivníci? Celkový dojem tyto nedostatky ale nijak zvlášť nekazí a pro mě se Metro 2033 rozhodně stává akční hrou roku 2010. Žádnou lepší střílečku jsem loni vážně nehrál, proto mohu Metro s naprosto klidným srdcem doporučit. Nebudete litovat.