Ptáte se, co se mnou za posledního půl roku bylo? Ne, nezemřel jsem (o tom bych vám už nevyprávěl), nebyl jsem v nemocnici, ani mě nepřepadla banda zfetovaných vývojářů s cílem zlámat mi prsty. Jestliže čekáte honosný text, kterak jsem pomáhal na misii a neměl tudíž čas na blog, zklamu vás. Důvod je mnohem prostší – prostě jsem nějak ztratil elán, potřeboval si dát delší pauzu od psaní. Vývojáři mi posílali novinářské kopie her (Caster, Cogs, Chaos Theory, The Wonderful End of the World atd.), a to v takové rychlosti, že se pro mě blogování stalo spíše povinností nežli zábavou (což byl důvod, proč jsem přestal psát za peníze, rozdíl mezi textem napsaným z povinnosti a textem napsaným z radosti je sakra znatelný). Nebudu vám lhát, dodneška mi ještě na skladě leží nezrecenzované Plants vs Zombies a dodneška mi do mailu chodí každý týden press info z PopCap Games (z nichž by vás zajímalo odhadem tak jedno z deseti), v takové chvíli se mi sevře srdce a udělá se mi doslova trochu špatně, když si promítnu, jaký byl původní cíl mého blogu a kam jsem to dopracoval. Za ten půl rok pauzy ovšem mé hráčské já nikterak nestrádalo, a já tak dohrál tunu her, z nichž některé mi hnuly žlučí víc, některé méně (můžete se těšit na dávku sarkastických článků), ale také kopu titulů, které mě přikovaly k židli a já nemohl vstát, dokud jsem je nedohrál (můžete se těšit na dávku oslavných článků).

Konec řečí, unavuje-li vás číst dlouhé a nicneříkající duševní průjmy, vyjádřím předchozí odstavec jedinou větou – Berzeger is back, baby. Na nic tedy už nečekejte a jako ochutnávku si rovnou dejte recenzi na nového Stalkera jen o kousek níže.