Současně s vydáním nového Star Treku vyšla na Xbox 360 nenápadná, a bohužel jak se časem ukázalo i podprůměrná, multiplayerová vesmírná střílečka s názvem Star Trek D-A-C (Deathmatch – Assault – Conquest, pravděpodobně). Povedla se konverze na PC lépe než xboxový originál?

Odpověď je ano. Vydání pro PC je skutečně lepší než pro Xbox 360, nyní už hra nespadá do hlubin podprůměru, dotkla se již hranic průměru. Nechápejte mě špatně, D-A-C není špatnou hrou, je tu ale pár velkých nicméně. Nejprve však proberu, o co se vlastně jedná. Pakliže patříte mezi tzv. Trekkies a hladově hltáte vše, co se Star Treky souvisí, musím vám se značně škodolibým úšklebem sdělit, že hra D-A-C (přestože o sobě sama hovoří jako o hře na motivy filmu) nemá s filmem až na názvy společného prakticky nic. Příběh zde není, postavy taktéž ne, vlastně jediné, co vám film bude připomínat, jsou bitky mezi Romulany a Federací, kolem nichž se celý titul točí.

A zde už přichází první zápor. Hra nabízí celkem tři online módy a jeden single player mód. Ani jeden nepřináší nic originálního, nalezneme zde všehovšudy Team Deathmatch (řež všechno, co má jinou barvu), Assault (zaber dva neutrální body a pak hrr na bod nepřítelův), Conquest (zaber nepřítelovy body, pak hrr na jeho základnu, následně si vyměňte strany a kdo tomu druhému  rozmydlil rypák rychleji, vyhrál) a Survival (nepouštěj prst z myšítka a hlavně neumírej). Neříkám, že herní režimy nejsou zábavné, jen je to něco, co jsme viděli už stokrát v minulém tisíleti. Větší sprchu představuje počet map – dvě mapky pro Conquest a Assault, čtyři pro Team Deathmatch. Trvalo mi necelou hodinu, než jsem stačil všechny protočit a zapamatovat, dvě hodiny, než se mi mapy ohrály.

Prakticky jedinou změnou oproti xboxové verzi (nepočítám-li upravené ovládání, samozřejmě) je zmíněný Survival mód. V tomto režimu si vyberete jednu ze čtyř lodí Federace (vlajkovou loď, raketovou loď, bombardér, útočnou fregatu, přičemž platí, že účinnost a schopnosti každé z nich jsou jiné než jak znějí) a následně na několika mapách, které se pravidelně točí dokola, odoláváte náporu nepřátel. Pravda, tento mód je zpočátku zábavný, abych úplně nekřivdil, je ale vidět, že je ve hře jaksi navíc.

Hlavní devizou mají být už několikrát řečené online bitvy. V těch si vyberete mezi zmíněnými Romulany a Federací svou loď (mezi nimiž oproti Survival módu přibývá loď podpůrná, kterážto sice neumí na nepřítele ani uprdnout, zato však dokáže léčit všechny spojence v dosahu) a už se vrháte do víru války. V každém módu se může návzajem mydlit až deset lidí, a to musím přiznat, to už bývá slušná zábava. Jen škoda značné nevyváženosti. Šikovný hráč dokáže sbíráním všudypřítomných vylepšení dostat vlajkovou loď na takovou úroveň, že se pro nováčky stane prakticky nesmrtelným, raketové lodě sice hezky zní na papíře, v praxi jsou ale zcela nepoužitelné, protože střílejí pomalu a vydrží jen pár ran, bombardéry vůbec nikoho nebombardují, jen za sebou pokládají časové miny, pod útočnou fregatou pro změnu rozumějte malou rychlou lodičku, která sice fajn lítá, ale zničí ji jakákoliv blízká exploze…

Po celé herní ploše jsou kromě vylepšení hlavních zbraní ještě rozmístěny náhodné bonusy ve formě žlutooranžových koulí. Lodě Federace si tak mohou zjednodušit život dočasnou nesmrtelností, torpédem, zrychlením a vytvořením vlastního klonu, Romulané mohou využít neviditelnost, maskovanou minu, explozi, která poškodí vše okolo a cosi, co jsem ani po hodinách hraní nechopil, k čemu vlastně je. Pro zmatené hlavičky – ano, Federace je na tom líp.

Inu, koukám, že jsem o hře zatím mluvil dosti negativně, což mě i trochu mrzí. Bavil jsem se, vážně jsem se bavil, jenže celkový zážitek dosti sráží jeden podstatný nedostatek, za který nemohou ani tak moc autoři. Tím je naprosto mrtvá komunita. D-A-C vyšlo pro počítače před dvěma týdny a i přesto nenarazíte na více než dva až tři hráče online, většinou však nepotkáte ani živáčka. Což o to, počítačem ovládaní protivníci jsou na velmi slušné úrovni a už na střední obtížnosti vám dovedou pěkně zatopit pod čumákem, lidé jsou však lidé. Možná je to zaviněno nedostatečnou reklamní kampaní, faktem, že se jedná o hru podle filmu, což po zkušenostech s hrami podle filmů mnoho hráčů odradí, možná i zpracováním multiplayeru, které smrdí konzolemi na sto honů – pochybný „matchmaking“, žádný textový chat, diskuze probíhají pouze přes mikrofon, který je ale ve hře stále zapnutý, což zjistíte až po několika hlasitých ostrých slovech (taky máte tendence při hraní přes internet nadávat v angličtině?), protože vám to nikdo neřekne, jelikož PC hráči obvykle mikrofony nepoužívají…

Hezké je ovšem zpracování, zejména exploze. Grafika mi notně připomíná engine Oblivionu, netuším však, co je na mé domněnce pravdy. Zvuky – odmyslíme-li si fakt, že ve vesmíru (respektive ve vakuu) se zvuk nepřenáší – jsou přesně takové, jaké byste čekali, tzn. fffšů, prásk, čzu, čzu, atp. Když se ale snažím vybavit si hudbu, začnou se mi v hlavě otáčet všechna kolečka – jsem si jistý, že v nastavení je i upravení hlasitosti hudby, přesto si ji ale nedovedu absolutně vybavit. Buď jsem byl natolik zaujatý hrou, že jsem další vjemy už nevnímal, nebo je prostě tak nevýrazná.

A závěr? Star Trek D-A-C by mohl být poměrně kvalitní hrou, nebýt naprosto mrtvé komunity, což je u jakéhokoliv multiplayerového titulu poměrně zásadním problémem. Hra sice obsahuje počítačové protivníky, kteří až na drobné koniny odvádějí velmi slušnou práci, ale pocit, že jste právě rozsekali Jardu z Horní Dolní,  vynahradit nedokážou. Škoda. Trpíte-li zvrhlou potřebou zahrát si něco konkrétně od tvůrců z Naked Sky Entertainment, sáhněte raději po mnohem kvalitním titulu Roboblitz. Na druhou stranu, D-A-C stojí bez centu sedm euro, což není nijak hrozná částka. Musíte jen zkrátka počítat s tím, že živého protivníka potkáte jen výjimečně.

Hodnocení: 5/10
Výrobce: Naked Sky Entertainment
Koupě: Steam
Cena: 6,99€ (cca 180 Kč)